Model

Klub za svobodu (Freedom Caucus) je jednou z nejmladších a také nejviditelnějších frakcí v Kongresu. Tvoří jej zastupitelé, které lze zeširoka označit za následovníky Donalda Trumpa. Obecně hlásají nacionalistické, konzervativní a pravicové až ultrapravicové názory. Řada extrémnějších členů Klubu za svobodu se pak stala nechvalně známou kvůli šíření řady konspiračních teorií. Je obtížné říct, co přesně Klub za svobodu podporuje – primárně je totiž definovaný tím, proti čemu bojuje.

Klub za svobodu tak:

• Odporuje opatřením pro boj s klimatickou změnou
• Odporuje rozšiřování sociálního státu
• Odporuje šíření progresivismu
• Odporuje vyššímu zdanění
• Odporuje právu na potrat

V zahraniční politice je Klub za svobodu dle hesla America First velmi izolacionistický. Podporuje protekcionistická opatření a obecně se staví proti intervenci v zahraničí.

Voliči Klubu za svobodu jsou především z vyloučených venkovských, silně náboženských (především evangelických) lokalit a z určitých kruhů pracující třídy.

Konzervativní republikáni (Republican Study Committee), dříve známí jako Nová pravice, jsou nejsilnější republikánskou frakcí, ovšem jejich síla je podstatně omezena vyděračským potenciálem Klubu za svobodu. Představují středový proud v republikánské straně, který je nejvíce inspirovaný reaganistickým republikanismem volného obchodu a snižování regulací. Zastupitelé v této frakci tak prosazují:

• Omezování regulací a federálního dohledu
• Snižování daní pro velké firmy
• Fiskální odpovědnost a snižování výdajů
• Sociální konzervatismus a odpor k progresivismu
• Odpor k právu na potrat
• Tržní řešení problémů

V zahraniční politice jde o pragmatiky. Spíše než zahraniční obchod preferují upřednostnění domácího průmyslu nicméně také velmi podporují rozvoj strategických partnerství a aktivní opozici vůči strategickým protivníkům USA.

Podporu Konzervativci nalézají především mezi podnikateli, v náboženských kruzích a na venkově.

Pragmatisté (Republican Governance Group) jsou menší část republikánské strany. Od svých stranických kolegů se odlišují větší ochotou ke konsensuální tvorbě politiky s demokraty. V minulosti silné zastoupení liberálních republikánů (kteří se nebáli např. vyšetřovat Donalda Trumpa za události 6. ledna) jim vysloužilo přezdívku RINO (Republican In Name Only), ale poslední volby a posílení Donalda Trumpa liberálnější kandidáty zcela vymýtilo. Dnes se tak ve frakci nalézají i jeho podporovatelé. Se svými kolegy mají však společný cíl – robustní státní správu a budoucnost, v níž strana přežije i po odchodu Donalda Trumpa do důchodu. Pragmatisté typicky:

• Podporují vyvažování fiskální odpovědnosti a ochrany zájmů pracujících
• Podporují dlouhodobou perspektivu při utváření politiky
• Podporují zachování právního státu a rozdělení mocenských složek
• Podporují řádnou, ale limitovanou federální správu

V zahraniční politice jsou také pragmatičtí, spíše podporují volný obchod a rázný postup proti strategickým protivníkům USA.

Poslanci ve Sněmovně reprezentantů se kromě politických frakcí seskupují i v dalších frakcích podle zájmů a názorů, které zastávají. Ty dříve byly obvykle mezistranické, ale vyhrocení posledních let způsobilo, že se kongresmani sdružují spíše uvnitř stran.

Demokratické zájmové frakce

Prohra v prezidentských volbách a ztráta obou komor Kongresu uvrhla demokraty do identitární krize – poměry sil politických frakcí se moc radikálně nezměnily, ale naplno se rozhořela debata jakým způsobem se prezentovat a který přístup nejlépe získá zpět důvěru voličů. Vyjdou z této disputace demokraté sjednocení za novou tváří strany, nebo budou jako opozice ještě roztříštěnější než kdy předtím?

Aktivisté (DEIC)

Tahle skupina (modelovaná dle Diversity, Equity, and Inclusion Caucus) věří, že stranu spasí sveřepé hájení doposud politicky velmi klíčových ideálů rozmanitosti, které se ocitají pod útokem současné administrativy. Důrazná obrana rasových, náboženských, genderových a socioekonomických menšin je klíčová – mnozí členové ostatně příslušníky některé z těchto menšin jsou. O svou budoucnost se proto obávají více než kdy jindy.

Hlasy menšin byly pro demokraty vždy důležitý pilíř, ale proti skupině hraje fakt, že identitární politika v uplynulých volbách dostatek voličů nezmobilizovala.

Populisté (ESSC)

Rozšiřování sociálního zabezpečení a co největší blahobyt pro co nejvíce Američanů – to je motto skupiny (modelované dle Expand Social Security Caucus) a založené v reakci na prezidentské osočení, že demokraté chtějí zničit sociální stát. V reálu frakce jako jedna z mála přesahuje dokonce i do (tradičně nefrakčního) Senátu. Členové věří, že budoucnost strany leží v návratu k rozpočtovému posílení a rozšiřování benefitů, které Američani pobírají.

Demokraté se v posledních dvaceti letech na zvětšování sociálních programů víceméně shodli, ale historicky tato politika nebyla nejúspěšnější – na podpoře závislí voliči paradoxně často volí republikány.

Třetí cesta (BCC)

Zastánci „modrých límečků“ (modelovaní dle Blue Collar Caucus) jsou přesvědčeni, že se strana musí vrátit k ekonomickým kořenům svého nynějšího působení: Podpoře dělníků, kteří v posledních letech přebíhali k republikánům – zejména pak ti ve výrobním průmyslu. To znamená posílit ochranu pracujícího, finančně mu co nejvíce ulevit a podporovat silné odborové organizace. Mnoho členů této skupiny je z regionů, které byly silně zasaženy odlivem průmyslu.

Tradičně bylo dělnictvo ve velkých městech klíčem k demokratickému úspěchu, ale odliv továren do zahraničí tuto dříve silnou skupinu marginalizoval – a je otázkou, zda její posílení skutečně straně pomůže.

Republikánské zájmové frakce

Republikáni jsou zpátky v sedle. Ovládají prezidentský úřad i obě komory Kongresu. Teď se chystají na vítězné tažení, jenže s jídlem roste chuť a volební základna s kterou vyhráli byla velmi široká. Kolem nového prezidenta se rýsují tři hlavní skupiny – každá z nich má jiné důvody proč ho podpořila a teď si bude žádat něco na oplátku. Bude nakonec vnitřní střet této volební koalice nevyhnutelný, nebo zůstane strana srocená za vrchním velitelem?

Fundamentalisté (VAT)

Sympatie k tradičním hodnotám jsou tomuto uskupení (modelovaného dle Values Action Team) bližší než komukoliv jinému. Nejen že progresivní politiku jeho členové považují za zdegenerovanou, ale chtějí jí zcela vymýtit. Mnoho ze sympatizantů je křesťanskými nacionalisty – obvykle s evangelickými kořeny – kteří chtějí zrušit sekulární stát a řidit zemi jako náboženští fundamentalisté, kteří přivedou Ameriku zpátky k dobrým mravům.

Zejména mezi určitou částí bělošských voličů fundamentalisté vždy republikánům zjednávali silnou podporu, ale přílišný důraz na jejich myšlenky má tendenci odhánět menšinové voliče a dokonce i materiálněji založené konzervativce.

Izolacionisté (AFC)

Americké zájmy jsou této frakci (modelované podle America First Caucus) důležitější než cokoliv jiného. Jako dlouholetí odpůrci neokonzervativců silně odporují vojenským a dokonce i diplomatickým intervencím ve světě. S vystoupením z mezinárodních organizací a úmluv většinou spojují návrat peněz do americké ekonomiky a větší blahobyt. Nejednostranné dohody a bezcelní obchod považují takřka vždy za neférové a Ameriku ožebračující.

Po desetiletích proaktivní zahraniční politiky pomohli izolacionisté mnoho nespokojených voličů, kteří se cítili ignorovaní, přivést do republikánských řad. Skutečné stažení ze světového obchodu a diplomacie ale ostatním konzervativcům příliš nevoní.

DOGE (Caucus)

Fanoušci osekávání federálních ministerstev, fiskálního konzervatismu a pravicových technomiliardářů se sdružují ve skupině (modelované podle DOGE Caucus), pojmenované podle proslulého Department of Government Efficiency. Kromě úspor v rozpočtu a zrušení co nejvíce daní se chtějí zaměřit na jimi vnímaný neférový přístup ke konzervativcům obecně – na sociálních sítích, u regulátorů, na pracovním trhu a nakonec i ve vládě samotné. Zejména za zbytečné pak tato skupina považuje programy které narušují – dle nich ideální – meritokracii.

Rušení daní bylo vždycky populární, ale každý zrušený program či ministerstvo riskuje odcizení se voličům, kteří na dané instituci byli závislí. Propouštění úředníků a přehmaty exekutivy do práce Kongresu jsou navíc dvojsečný meč, který může fungování vlády nakonec i ochromit.

Mezistranické zájmové frakce

I v dobách kdy je společnost rozdělená více než kdy předtím se najdou tací, kteří chtějí spolupracovat. Ať už pro to mají jakékoliv důvody, chtějí se držet svých ideálů a neustupovat zákopům, které ostatní horlivě vyhrabávají.

Hlídací psi (CKC/PSC)

Korupce a problémy, které tížily Ameriku už od nepaměti si žádají spojení sil aby je bylo možné vymýtit. Hlídací psi (modelovaní podle Counter-Kleptocracy Caucus & Problem Solvers Caucus) se snaží udržovat funkční právní stát a dosahovat alespoň v základních otázkách vzájemného porozumění.

Hispánci (CHC)

Ačkoliv jsou v reálu dvě – po stranických liniích rozhádané – etnické hispánské frakce v Kongresu (Congressional Hispanic Conference & Congressional Hispanic Caucus), na AmKonu se vracíme do dob před schizmatem a uvidíme, zda tato skupina – polarizovaná svým statutem menšiny (který ji žene k demokratům) a silným antikomunismem a náboženským smýšlením (což ji žene k republikánům) – dokáže najít společnou řeč nad problematikou, která se jí týká.

Enviromentalisté (CSC)

Pro spolupráci v této skupině (modelované podle Climate Solutions Caucus), stačí naslouchat obecnému vědeckému konsensu a souhlasit s tím, že dochází k člověkem způsobené změně klimatu a nadměrnému dopadu na životní prostředí. Jak konkrétně ale tento problém řešit už je předmětem debaty, kterou tato frakce často vede. Budou její členové dost silní na to, aby prostor pochybovačů vymýtili?

Ministr školství

Americký ministr školství (Secretary of Education) spravuje portfej s nejmenším rozpočtem ze všech kabinetních agentur. Věnuje se převážně sběru statistických dat, vydávání doporučení pro vzdělávací politiku, osnovy a rozdělování federálních grantů vzdělávacím a výzkumným institucím. Školství je ale převážně decentralizované a konečné slovo v nastavování osnov a priorit mají volené školské rady, které přitom musí respektovat místní státní zákony. Ze státních pokladen také často (v případě veřejných škol) plynou fondy pro zřizovatele, případně jednotlivé státy určují kritéria na základě nichž pak ministerstvo školy dotuje. Zejména v chudších oblastech pak federální finance mají na provozu výrazný podíl. Největší rozpočtovou položku resortu ale představují studentské půjčky, jejichž výraznou část ministerstvo spravuje, spolu s další finanční podporou (převážně vysokoškolským) studentům.

Ministr spravedlnosti

Ve Spojených státech je ministr spravedlnosti (Attorney General) z logiky názvu svého úřadu také nejvyšším státním zástupcem. Fakticky tuto pozici zastává jeden z jeho náměstků, byť klíčová rozhodnutí stále zůstávají na ministrovi. Ve své funkci rozhoduje o zahajování a zastavování trestního stíhání na federální úrovni, spravuje systém veřejných věznic, dohlíží na FBI, protidrogovou DEA, protialkoholní ATF, a v neposlední řadě i soudní policejní ostrahu. Podléhá mu tak valná část federální policejní síly ve Spojených státech. V tom mu může konkurovat jen ministerstvo pro národní bezpečnost.

Ministr obrany

Ministr obrany (Secretary of Defense) je druhým nejvyšším velitelem ozbrojených sil, hned po prezidentovi. Jeho zodpovědností je starat se a vyvažovat vliv šesti jednotlivých složek ozbrojených sil. Pověstná rivalita armády, námořnictva, letectva, vesmírných sil, námořní pěchoty a pobřežní stráže se promítá i do jeho úřadu. Neustálé dohady nakonec vedly ke sloučení všech a z pozice ministra obrany učinily jeden z nejsilnějších resortů. Nevyrovná se mu ani generální štáb, který má v Americe tradičně pouze poradní roli. I kvůli své práci s ozbrojenými složkami by měl mít ministr co největší nadhled – zákon dokonce přikazuje potenciálním kandidátům být alespoň 7 let mimo službu v nich, pokud mu Kongres neudělí výjimku. V rámci administrativy si klasicky konkuruje hlavně s ministrem zahraničí s nímž se často přetahuje o agendu. Zejména pokud jsou USA zapojeny do velkého ozbrojeného konfliktu.

Ministr zahraničních věcí

Ve Spojených státech je role ministra zahraničních věcí (Secretary of State) klíčová pro vedení zahraniční politiky a reprezentaci země ve světě. Ministr zahraničních věcí je odpovědný za vyjednávání a udržování diplomatických vztahů s ostatními zeměmi, sledování a analýzu mezinárodních událostí a vedení zahraničního obchodu. Dále zastává úlohu hlavního zástupce prezidenta ve všech otázkách týkajících se zahraniční politiky. Jeho pravomoci zahrnují také řízení amerických velvyslanectví a konzulátů po celém světě a spolupráci s mezinárodními organizacemi. Ministr zahraničních věcí má také klíčovou roli při formování a prosazování zahraničně politických priorit Spojených států.

Ministr obchodu

Ve Spojených státech je ministr obchodu (Secretary of Commerce) členem kabinetu s velmi výrazným přesahem do vnitřní a zahraniční politiky. Na jednu stranu spravuje tento resort třeba úřad pro letectví nebo patenty, ale zodpovídá i za zahraniční obchod a ekonomický rozvoj země. Do této kategorie spadá i hašení dlouhodobých rozvojových důsledků po živelných pohromách. S těmi má ministerstvo mnoho co do činění i proto, že pod něj spadá také meteorologický úřad. Zčásti zodpovídá také za národní bezpečnost Spojených států – hlavně v technologickém odvětví, což v poslední době zahrnuje čím dál častěji hlavně rizika umělé inteligence. Toto široké rozpětí v agendě činí z ministra obchodu osobu, která může napříč vládami buď upadat do druhořadé role komplikovaností své práce, nebo naopak bude v popředí u všech důležitých rozhodnutí.

Ministr energetiky

Na první pohled to tak možná nevypadá, ale post ministra energetiky (Secretary of Energy) je ve vládě Spojených států fakticky silovým resortem. Valná část jeho rozpočtu jde na zajištění jaderné bezpečnosti – a to jak civilních, tak i vojenských zařízení. Dohlíží také na provoz veškeré energetické kritické infrastruktury a vyřazování reaktorů z aktivního provozu. Do roku 2003 se ministerstvo podílelo i na financování mezinárodního výzkumu lidského genomu a jeho mapování. Dlouhodobě také poskytuje finanční podporu prostřednictvím grantů na výstavbu obnovitelných zdrojů, inovačních energetických projektů a programů které se snaží zmírnit plýtvání elektřinou. Ministerstvo provádí a zodpovídá za veškerý výzkum a výrobu jaderných komponent do zbraní, které se ve Spojených státech vyrábí – což se týká také jejich testování, ačkoliv ho už od 90. let USA neprovádí.

Ministr pro národní bezpečnost

Ve Spojených státech je ministr národní bezpečnosti (Secretary of Homeland Security) klíčovou postavou. I když logicky jeho role zahrnuje dohled a koordinaci na poli národní bezpečnosti, ve skutečnosti má na starosti mnohem více. Ministr národní bezpečnosti přebírá odpovědnost za strategické rozhodování a plánování v oblasti vnitřní i zahraniční bezpečnosti. Jeho pravomoc se rozprostírá na řízení agentur jako je FBI, CIA, protiteroristická jednotka a další důležité instituce zabývající se bojem proti hrozbám národní bezpečnosti. Ministerstvo národní bezpečnosti je rovněž odpovědné za monitorování a ochranu kritické infrastruktury, včetně kybernetické bezpečnosti. Ministr národní bezpečnosti tak disponuje významnou mocí v rámci federálního policejního aparátu a jeho rozhodnutí mají zásadní dopad na bezpečnost a stabilitu Spojených států.

Ministr financí

Ministr financí (Secretary of the Treasury) je spolu s ministrem obrany, zahraničí a spravedlnosti součást “velké čtyřky” nejdůležitějších ministerstev. Je odpovědný za řízení americké ekonomiky, v jeho portfoliu se tak najdou otázky daňové politiky, nastavování širšího ekonomického směřování země a poradenství v otázkách mezinárodní ekonomické politiky. Odpovídá také za udílení bankovních licencí a ochranu drahých kovů ve federálním vlastnictví, nebo za ražbu měny.

Ministr zdravotnictví a sociálních služeb

Ministr zdravotnictví a sociálních služeb (Secretary of Health and Human Services) má v portfoliu především ochranu a posilování zdraví americké populace a zajišťování a regulaci sociálního systému Spojených států. Ministerstvo se zaměřuje na boj proti civilizačním i tradičním chorobám, podporu farmaceutické vědy a výzkumu ale i na méně tradiční oblasti jako posilování obrany proti bioterorismu.

Ministr práce

Ministr práce (Secretary of Labor) má na starosti několik klíčových oblastí. Zajišťuje vhodné podmínky na pracovním trhu, spravuje systém podpory v nezaměstnanosti, je jedním z primárních kontaktů, a stará se o to, aby americká politika v oblasti práce a pracovního práva stíhala držet krok s technologickým rozvojem a jeho vlivem na pracovní trh. Právě na toto ministerstvo byla do vlády historicky poprvé povolána žena (Frances Perkinsová) a od té doby početně nejvíce ministryň sloužilo také na tomto postu.

Agentura pro globální média (USAGM)

Původní kořeny toté poměrně mladé, nezávislé agentury sahají k redakcím, zakládaným CIA, ale dnes je spravována bipartijní radou, nominovanou prezidentem a doplněnou ministrem zahraničí. Seskupuje pod sebou mediální domy, financované prostřednictvím grantů od vlády Spojených států (např. Rádio Svobodná Evropa, Rádio Svobodná Asie, Hlas Ameriky), jejichž výhradním účelem je penetrovat zahraniční informační prostor v zemích s omezenou svobodou projevu poskytováním objektivních informací. Činnost agentury se netýká financování vysílání ozbrojených složek Spojených států (to je zřizované mediálním oddělení ministerstva obrany), ani domácích neziskových mediálních domů (které jsou financované z veřejných peněz prostřednictvím CPB), ale svým modelem financování se jim podobá.

Imigrační a celní správa (ICE)

Pověstná agentura resortu národní bezpečnosti je svým názvem trochu zavádějící, protože s celní politikou má pramálo společného. Operuje totiž bok po boku s pohraničníky (CBP), kteří zároveň plní faktickou úlohu celníků. Jakmile je ale na hranicích zadržen nelegální migrant, či někdo podezřelý z příslušnosti k organizovanému zločinu, putuje ihned do rukou ICE. Ta má vedle oddělení zodpovědného za vyhošťování také vyšetřovací divizi, která působí převážně na území Spojených států proti nadnárodním gangům. Některá města kvůli tvrdým zákrokům odmítají s agenturou výrazněji spolupracovat (tzv. “bezpečná útočiště”) a její pravomoce oproti místním orgánům jsou i z tohoto důvodu často předmětem sporů.

Federální komise pro komunikaci (FCC)

Tahle federální agentura nastavuje veškerá pravidla a regulace ohledně vysílacích a síťových komunikačních prostředků bez výjimky na všech územích Spojených států. Její předpisy se týkají telefonické sítě, internetu a jeho poskytovatelů, rádiových vysílačů, pozemní satelitní komunikace, televizního vysílání (analogového i digitálního), ale také přístupnosti indecentního obsahu, nebo vyvážených nemonopolních vlastnických struktur v médiích. Kromě institučních regulací FCC zodpovídá také za licencování vysílání schopného spotřebního zboží. Prakticky na každém zařízení s vysílačem, které má být prodejné v Americe, tak najdete vypsány i regulační detaily licence FCC s podmínkami užití pro jednotlivé komponenty.

Koordinátor národních zpravodajských služeb (DNI)

Koordinátor národních zpravodajských služeb má za úkol propojovat jejich fungování. Vláda očekává od svých zpravodajských služeb co nejpřesnější informace, ať už ze zahraničí (CIA) nebo zevnitř státu (FBI). Tyto roviny spolu souvisí, proto spolu služby musí komunikovat. Důležitost úřadu koordinátora vzrostla po útocích 11. září. Vyšlo totiž najevo, že sdílení informací mezi FBI a CIA mohlo přispět k včasnému odhalení připravovaného atentátu. Po útocích došlo k rozšíření pravomocí zpravodajských služeb a prohloubení spolupráce mezi nimi.

Úřad pro řízení a rozpočet (OMB)

Zatímco vedoucí štábu v Bílém domě pomáhá prezidentovi s personalistikou, tento nenápadný úřad je zodpovědný za meziresortní naplňování prezidentovy politiky efektivním využíváním peněz ve federálním rozpočtu a ostatních prostředků. To z něj dělá velmi silnou pozici, kterou obvykle obsazuje blízký poradce prezidenta, který je zběhlý v programových prioritách, nebo je sám vymýšlí. Úřad má svou práci vykonávat tak, aby došlo k co nejmenší zátěži na občany při naplňování prezidentových cílů. Jeho pracovníci také udržují přehled o využívání rozpočtů na ministerstvech a provádějí druhostranné audity (v základu má každé ministerstvo vlastní inspektory, kteří si audity provádí sami, ale ti OMB nepodléhají).

Úřad pro politiku v oblasti vědy a techniky (OSTP)

Ředitel tohoto úřadu je nejvyšším poradcem prezidenta pro vědecký výzkum. Zaměstnává pouze několik desítek lidí a v jádru tak jde skutečně o těleso, které má být hlavně střetávacím bodem pro experty, kteří dovedou odborně asistovat při vytváření výzkumné a vědecké politiky. Spolupracuje úzce s Úřadem pro řízení a rozpočet, který pomáhá prosazovat vládní priority ve vládě i v Kongresu. Kromě kmenových zaměstnanců pak ředitel předsedá také Národní radě pro vědu a techniku, která se v jednotlivých komisích vypracovává návrhy na politiku v různých oblastech s vědou souvisejících – od životního prostředí až po školství.