Pro školy

Píše se únor 1991. Svobodné volby, které se v uplynulém roce postupně konaly ve všech sovětských republikách, dopadly pro komunistickou stranu katastrofálně a ta se vzdala svého ústavního nároku na vedoucí úlohu ve státě. Gorbačovova pozice postupně slábne.

Jenže zatímco v Moskvě se komunisté teprve neochotně pouštějí moci, na západ od ní už situace nabrala zcela jiných rozměrů – revoluční nadšení v Československu a Polsku střídá rozpačité očekávání nových zítřků v Bulharsku a pokračující násilí v Rumunsku. Vývoji nově svobodných států přihlíží i západní svět – znovusjednocené Německo, jeho protějšek v Evropském hospodářském společenství – Francie, a ze zámoří konečně i Spojené státy Americké a celá rota klíčových mezinárodních organizací, které donedávna byly leckterému komunistickému režimu v Evropě na míle vzdálené.

S rozpadajícím se Sovětským svazem je jasné, že pomoc ze zmítavých krizí najde post-totalitní Evropa spíše na západě. Budou ale západní státy ochotny pomoci? Vytvoří si bývalé komunistické státy cestu do mezinárodních organizací? Budou za tímto účelem schopny spolupracovat? A jak rychle by se přechod na západ vlastně měl udát?

Účastníci zastávají následující typy rolí:

• Význační politici zemí Varšavské smlouvy (v malých delegacích – např. za Rumunsko prezident Iliescu, premiér Roman, opoziční poslanec Ratiu)
• Zástupci vlád západních států (např. min. zahraničí USA, James Baker)
• Vyslanci mezinárodních organizací (např. předseda Evropské komise, Jacques Delors)

Formát simulace: Všichni účastníci jednají společně. Zasedání alternuje mezi strukturovanou rozpravou na začátku každého „roku“ a volnými intermezzy, reprezentujícími tři roky diplomatického vyjednávání v nichž se účastníci organicky dělí do skupinek dle svých zájmů.

Výstup: Výstupem jednání jsou jednoduché bilaterální, či multilaterální dohody, které si účastníci sami připraví s ohledem na poskytnuté materiály a také jejich rozhodnutí o řešení nečekaných událostí, které v průběhu simulace nastanou.

Komplexita: 5/10

Počet účastníků: 12-30

Délka: 90-180 minut

Po pádu komunistického režimu stálo Československo před důležitým úkolem: Bylo třeba se vypořádat s vysokou zadlužeností státu a zefektivnit zkostnatělou ekonomiku, která se po kolapsu Železné opony náhle ocitla v konkurenceschopném prostředí. V rozhodování o tom, jak naložit se státním majetkem, nakonec zvítězil radikálnější přístup skupiny okolo premiéra Václava Klause. Tato metoda na ekonomickém přerodu ale zanechala hořkou pachuť – dodnes privatizace vyvolává mnoho kritických reakcí.

Jde ale o téma, které kromě ekonomických dopadů řeší také výraznou politickou a diplomatickou rovinu. Např. privatizaci automobilové výroby provázela naléhavá otázka o vztazích s Německem a Francií. U bankovních institucí zase jejich strategický a politický význam předznamenal velmi pozdní odprodej. V chaosu, vzniklém z privatizačních šoků, nekalá přátelství leckomu pomohla se obohatit – často přímo na úkor důvěřivých občanů, kteří podvodníkům svěřili své podíly. Některé soudní spory s hochštaplery se tak táhnou dodnes.

Ale to vše je teprve potenciální budoucností. Nad jednacím stolem, inspirovaným “privatizačním zámečkem” ve Lnářích zasedají v létě 1992 účastníci v rolích politických špiček, zástupců předních mezinárodních pozorovatelů, různých domácích i zahraničních soukromých investorů, či odborových a spotřebitelských organizací. Dostanou příležitost načrtnout plán na správu vybraného dílu státního majetku dle vlastních schopností. Podaří se jim v privatizačních projektech prosadit své osobní zájmy, porozumět úskalí porevoluční ekonomiky, a dojednat úspěšnou transformaci?

Účastníci zastávají následující typy rolí:

• Stranické špičky vládní koalice (např. premiér Klaus)
• Ředitelé vybraných státních podniků (např. Lubomír Soudek ze Škody Plzeň)
• Ředitelé vybraných státní peněžních ústavů (např. Richard Salzmann z KB)
• Vybrané privatizační fondy (např. Viktor Kožený a jeho Harvardské fondy)
• Zástupci zahraničních investorů (např. Jacques Attali z EBRD)
• Odborové organizace (ČMKOS)

Formát simulace: Všichni účastníci jednají společně. Zasedání alternuje mezi volným jednáním, inspirovaným několika lety dění ve Lnářích, a formální strukturovanou rozpravou, přerušovanou událostmi nebo simulovanými vyšetřovateli.

Výstup: Výstupem jednání jsou schválené privatizační projekty jednotlivých podniků, které účastníci sami vymýšlejí a vyjednávají. Jejich nedílnou součástí jsou také vzájemné dohody jednotlivých postav.

Komplexita: 5/10

Počet účastníků: 12-29

Délka: 90-180 minut

Všichni za jednoho?

Po druhé světové válce byla západní Evropa naprosto vyčerpaná. Kromě nákladné rekonstrukce potřebovala zajistit i svoji bezpečnost, především s ohledem na sílící vliv Sovětského svazu. Ekonomické potřeby a snaha zajistit stabilní mír postupně vedla ke vzniku dnešní Evropské unie a tehdejší neschopnost bránit se vnějším hrozbám dala vzniknout NATO. Tyto organizace dnes považujeme takřka za samozřejmé a především v případě Severoatlantické aliance si těžko představujeme, že její vznik provázela řada neshod a nebylo jisté, zda vůbec vznikne.

Dnes všeobecně známý článek 5 o kolektivní obraně v případě napadení byl v době svého vzniku velmi diskutovaným a kontroverzním. Kromě toho se vedly spory o šíři působnosti aliance – zda má zahrnovat i obranu kolonií zemí jako Francie nebo zda by neměla mít i ekonomický a sociální přesah. Krom toho Američané, bez kterých si NATO nelze dnes představit, se původně zdráhali dlouhodobého závazku k vojenské přítomnosti v Evropě. V neposlední řadě bylo potřeba vyřešit kdo všechno by se směl zapojit. Mezi diskutovanými zeměmi se tenkrát objevil například i Írán.

Vyjednavači v letech 1948-49 museli učinit celou řadu rozhodnutí, která dodnes utváří rámec pro naší bezpečnost. Vy se můžete vžít do jejich rolí, lépe porozumět výzvám kterým čelili, a zkusit si dojednat vznik NATO sami.

Účastníci zastávají následující typy rolí:

• Zástupci zemí tzv. “Velké šestky” (v delegacích – např. nizozemský min. zahraničí Stikker a diplomat Pim v. Boetzelaer v. Oosterhout)
• Zástupci menších evropských zemí (např. řecký min. zahraničí Konstantin Tsaldaris)
• Zástupci mimoevropských spojenců (např. íránský premiér M. S. Maragheí)
• Mezinárodní organizace (B.L. Montgomery za Západoevropskou unii)

Formát simulace: Všichni účastníci jednají společně v rámci strukturovaného zasedání s organizátorským předsednictvem podle jednoduchých pravidel, která jsou inspirována předpisy pracovních skupin mezinárodních organizací.

Výstup: Výbor schvaluje konečné znění Washingtonské smlouvy, jejíž původní návrh bude účastníkům předložen. Úpravy dokumentu navrhují a schvalují účastníci v rámci simulace sami.

Komplexita: 5/10

Počet účastníků: 12-28

Délka: 90-180 minut

Bostonské pití čaje

Zoufalý stav královské pokladnice vedl vládu v Británii k uvalení dalších cel na produkty dovážené do kolonií v Americe, jejichž výhradními dodavateli zároveň byla hrstka britských společností s oficiálním povolením. Ale obyvatelé v koloniích a tamní obchodníci, kteří přichází o byznys, si to nenechají jen tak líbit.

Zvedá se vlna odporu a přichází čas zúčtování. Boston se pohroužil do eskalace napětí mezi patrioty a korunou. V simulaci zažijete dobu zhruba od vyhlášení Stamp Actu (Kolkového zákona) do samotného Bostonského pití čaje. Jakožto účastníci budete jednat a reagovat na aktuální situaci, čímž budete ovlivňovat směr, kterým se události vydají. Uvnitř frakcí se střetávají zastánci mírumilovného postupu a dialogu, jakož i radikálové, kteří se snaží zpřetrhat veškeré vazby k mateřské zemi, klidně i násilím!

Dokáží patrioté vedení Sons of Liberty přesvědčit kolonisty k odporu proti koruně, anebo britská správa udrží věci pod kontrolou?

Účastníci zastávají následující typy rolí:

• Loajalisté (např. guvernér Massachusetts Thomas Hutchinson)
• Patrioté (např. revolucionář Samuel Adams)
• Neutrální (např. mluvčí Massachusettského shromáždění Thomas Cushing)

Formát simulace: Účastníci většinu času jednají v oddělených skupinách loajalistů a revolucionářů. Zasedání alternuje mezi volným jednáním a společným zasedáním Massachusettského shromáždění, na němž jsou přítomni všichni.

Výstup: Účastníci přijímají rozhodnutí dle schopností a úřadů svých rolí – zejména je pak stvrzují formou dopisů, které sami píší. Po uplynutí všech fází dojde k závěrečnému vyhodnocení situace dle jejich rozhodnutí v průběhu simulace.

Komplexita: 4/10

Počet účastníků: 12-21

Délka: 120-240  minut

Britská reakce na „bostonské pití čaje“ na sebe nenechala dlouho čekat. Tvrdé sankce zasáhly americké kolonie a atmosféra mezi tamním obyvatelstvem začíná houstnout. Objevují se hlasy volající po radikálním řešení. Jiní by zase volili cestu domluvy. Budoucnost vztahu s domovskou mocností je však jen jednou z nejdůležitějších otázek, kterou bude muset řešit kongres delegátů dvanácti severoamerických kolonií.

Je namístě žádat o pomoc cizí mocnosti? Jaké uspořádání by si vlastně toto shromáždění mělo zvolit? Může si vůbec dovolit uzurpovat oproti Británii vlastní autoritu? Přeneste se s námi do napjatého roku 1774 a vydejte se jako jedna z postav amerických dějin na Všeobecný kongres do Filadelfie!

Účastníci zastávají následující typy rolí:

• Zástupci každé ze zúčastněných kolonií (v delegacích, např. William Paca a Samuel Chase za Maryland)

Formát simulace: Všichni účastníci jednají společně v rámci strukturovaného zasedání s organizátorským předsednictvem podle jednoduchého usnesení o zásadách jednání, která jsou inspirována pořádkem skutečného Kontinentálního kongresu (účastníci jej mohou pozměnit).

Výstup: Účastníci v rámci pléna schvalují usnesení, která si na základě svých stanovisek sami píší, navrhují a projednávání. Reagují také na průběžné události, ke kterým se vyjadřují. Individuálně také píší dopisy externím, organizátorsky simulovaným osobám, za účelem získání většího povědomí o vyvíjejících se situacích a reakcích ze samotných kolonií.

Komplexita: 5/10

Počet účastníků: 15-30

Délka: 180-300 minut

Druhá světová válka je konflikt, o kterém se všichni učí v dějepise na základní i střední škole. Bohužel v hodinách se zaměřuje pouze na konflikt, který probíhal v Evropě mezi Hitlerovou Třetí říší a Spojenci. Na konflikt, který v té době probíhal v Pacifiku už často nebývá čas. Proto tu máme jedinečnou příležitost zažít tento komplexní konflikt i z jiných úhlů pohledu. V komplexní diplomaticko-strategické simulaci se můžete připojit k imperiálnímu Japonsku a pokusit se o ovládnutí celého Pacifiku, vžít se do role čínského warlorda, který se snaží kromě obrany proti Japoncům udržet svou pozici v roztříštěné Číně, či se octnout v kůži západních mocností a jejich kolonií, které se rozpačitě snaží udržet svou pozici ve východní Asii.

Účastníci zastávají následující typy rolí:

• Političtí představitelé mocností v Pacifiku (v národních delegacích, např. guvernér Sir Shenton Thomas a Lord Linlithgow za Velkou Británii)
• Vojenští představitelé mocností v Pacifiku (v národních delegacích, např. Chester Nimitz a William Halsey za Námořnictvo Spojených států)
• Vybraní velvyslanci a atašé (v národních delegacích, např. Joseph C. Grew za USA v Japonsku nebo Joseph Stilwell v Číně)
• Čínští warlordi (např. Jen Si-šan za Kuomintang v Šan-si)
• Představitelé národních hnutí, kolonií a loutkových států (např. Sukarno v Nizozemské Indonésii, nebo císař Pchu-i v Mandžusku)

Formát simulace: Účastníci jednají bez formalizovaného rámce v oddělených národních skupinách a udržují mezistátní komunikaci přes vybrané postavy (velvyslance). Během simulace rozhodují účastníci o strategické postuře námořních a pozemních sil v Pacifiku, produkci materiálu pro válečné úsilí, zároveň uzavírají bilaterální dohody a spojenectví mezi vnitropolitickými frakcemi a samotnými státy.

Výstup: Výstupem je výsledná pozice na mapě a jednáním účastníků determinovaný jednoduchý průběh front a námořní kontroly nad jednotlivými regiony, jakož i disponence přírodními zdroji jednotlivými státy a logistické spojení v klíčových oblastech. Mapu doplňují bilaterální dohody, které účastníci vyjednávají a píší sami na základě svých stanovisek.

Komplexita: 6/10

Počet účastníků: 15-30

Délka: 120-300 minut

Prožijte s námi složitou šachovnici vztahů v jihovýchodní Asii na počátku druhé Indočínské války. Vžijte se do jedné z rolí v kabinetu prezidenta Kennedyho, jeho zahraničních spojenců, poperte se o moc jako jeden z jihovietnamských generálů, nebo se pokuste s pomocí Číny a Sovětského svazu svrhnout prozápadní režimy ve jménu komunismu a ideálů Ho Či Mina.

Účastníci zastávají následující typy rolí:

• Političtí a vojenští představitelé Spojených států (např. ministr obrany McNamara, nebo ředitel CIA McCone)
• Političtí a vojenští představitelé Severního Vietnamu (např. prezident Ho Či Min)
• Političtí a vojenští představitelé Jižního Vietnamu (např. generál Nguyễn Văn Thiệu)
• Představitelé různých frakcí ostatních zemí Indočíny (např. princ Souphanouvong z Laosu)
• Koordinátoři vojenské pomoci komunistických mocností (např. Vicepremiér a min. národní obrany Lin Biao za ČLR)

Formát simulace: Účastníci jednají bez formalizovaného rámce v oddělených národních skupinách a ve větších celcích dle jejich uvážení a samostatně domluvených bilaterálních jednání. Během simulace rozhodují účastníci o využití lidských a ostatních zdrojů pro dosažení cílů dle svých stanovisek, taktizují v získávání náklonnosti civilního obyvatelstva, a za tím účelem uzavírají bilaterální dohody a spojenectví mezi vnitropolitickými frakcemi a samotnými státy.

Výstup: Výstupem je výsledná situace na mapě a jednáním účastníků determinovaná kontrola vybraných regionů Indočíny, jakož i úmluvy o vnitropolitickém pořádku jednotlivých států. Nedílnou součástí výstupu jsou i vzájemně vyjednané dohody mezi účastníky.

Komplexita: 6/10

Počet účastníků: 15-31

Délka: 120-300 minut